Diakonie Západ / První bezejmenná vlaštovka

 

Přináší slovo ředitele

Milé kolegyně, milí kolegové, vážení přátelé!

Brzy se Vám dostane do ruky první newsletter Diakonie ČCE - střediska Západní Čechy, ale již nyní na sklonku roku 2011 Vám zasíláme první vlaštovku. Otevírá se prostor, kterým bychom Vám chtěli sdělovat aktuality ze života Diakonie v plzeňském  regionu. A hnedle pro Vás jednu mám.

S trochou patosu a adventní atmosféry by se dalo říci, že se blíží moment, kdy veškeré předporodní úsilí dojde naplnění a my se dočkáme přírůstku do diakonické rodiny. Měli jsme možnost být u toho, když se v lůnu našich tří západočeských středisek malá Diakonie vyvíjela, začala hýbat prstíky a prvně si cucala palec. .žertuji a tento příměr raději opustím, dostal bych se do neobhajitelných obrazotvorných rovin. Zkrátka, 1.1. 2012 dojde k tolik očekávanému sloučení rokycanského, merklínského a plzeňského střediska v nový subjekt, totiž Diakonie ČCE - středisko Západní Čechy. Věříme, že to staré dobré, do vínku dané, zůstává, to nové přináší svěží vítr do plachet. O čem vlastně ona fúze je:

O logice - neboť se služby našich stávajících středisek prolínají. Významy původních názvů pominuly.

O potenciálu - budeme společnost o 170 zaměstnancích a zhruba 50 milionech Kč ročního provozního rozpočtu včetně naší dceřiné společnosti Možnosti tu jsou, o.p.s. Služby poskytujeme od Domažlic po Rokycany, od Stříbra po Sušici na třiceti místech.

O moři práce za půl zdarma, neboť na fúzi samotnou nikdo extra nepřispěl. Dělali jsme ji sami z naší vůle a nadšení, z našich vlastních zdrojů. A ještě spousta práce nás čeká.

O vkládaných nadějích. Donátorům a dárcům chceme být ještě solidnějším partnerem, Vám, pracovníkům ještě vítanějším zaměstnavatelem, uživatelům služeb chceme být poskytovatelem ještě lepších služeb.

Našim významným partnerem se od Nového roku kromě stávajících evangelických sborů stane celý seniorát, tedy jakýsi církevní kraj. A s ním i další sbory, které dosud partnery nebyly. Evangelická církev zřizovatelskou rolí a samotnou prací Diakonie ČCE vyjadřuje společenskou odpovědnost a přímou závislost s křesťanským vyznáním. Zní mi v uších kdysi zavrhnutý, ale přesto výstižný slogan o významu slova Diakonie: "Jdi a konej." Nechceme být lhostejní vůči svému okolí. Nechceme být pouze poskytovatelem registrovaných sociálních služeb. Ale něčím významnějším. Půdou, kde bude možné obhajovat práva a dostupnost běžných podmínek pro život opomíjených skupin. Půdou, kde se setkávají světy a dobrá vůle křesťanských věřících s lidmi s jiným vyznáním či bez vyznání. Půdou, která bude výzvou pro podnikatelský sektor a opozicí k výhradně konzumnímu způsobu života. Půdou, kde nejde jen o práci, ale také o osobní přesvědčení. Zvu Vás všechny k naplnění těchto významů.

Je Advent, nastává doba, kterou bychom namísto shonu měli trávit v klidu a míru. Ne vždy se tak vydaří. Každopádně Vám všem klid a mír přeji. Symbolicky připíjím na zdraví novorozené Diakonie Západ, děkuji za dosavadní důvěru a buďte nám nakloněni i v příštím roce.

Váš

Petr Neumann

 

Úvaha faráře Karla Šimra

Už je to tady! Velký třesk v Diakonii! Tři v jednom! Takhle by mohl volat kolportér tohoto zpravodaje, kdyby ovšem měl tištěnou podobu. O čem je řeč? O fůzi stávajících tří středisek do nového střediska Diakonie - středisko Západní Čechy. Přelom roku a odpočítávání posledních dnů "staré" Diakonie tomu dodává zvláštní naléhavost.

Tento významný krok ovšem není "samospásný". Má své silné a slabé stránky. Doufám, že strůjci této proměny je všechny dobře uvážili a učinili moudré a zralé rozhodnutí. O tom ale mluvit nechci, protože k tomu nejsem kompetentní. Spíš chci nabídnout jiný úhel pohledu, z něhož se na věci dívám já.

Když se "strategicky" plánuje, přemýšlí se nejen o silných a slabých stránkách, ale také o příležitostech a ohroženích dané organizace, projektu či záměru. Každou změnu či krizi, kterou procházíme, můžeme vnímat jako ohrožení nebo jako příležitost. "Naše" fůze v sobě jistě nese také ohrožení. A nechám na vás, abyste si je pojmenovali. Ale za mnohem důležitější považuji její příležitosti.

Ve starých pohanských náboženstvích i v Bibli se setkáváme s důležitým pojmem "kairos". V řecké mytologii to byl nejmladší Diův syn, bůh příhodného času. Sochy ho znázorňovaly jako spěchajícího mladého muže s vyholenou hlavou, ale bujnou kadeří na čele. Odtud naše úsloví, že "příležitost je třeba chytit za pačesy". Také v Bibli hraje pojem "kairos" důležitou roli. Je to příznivý čas, čas příhodný, čas milosti. Chvíle, která vystupuje z bezbřehého proudu času. Chvíle pro něco důležitého se zásadním dosahem. Příležitost, která ovšem také může pominout, když ji nevyužijeme.

"Kairos" je třeba chytit za pačesy. Fůzi vnímám jako takovou příležitost. Důležitý přelom v toku času. Okamžik, kdy je možné na chvilku "zastavit čas" a znovu se dotknout podstatných věcí, na které v běžném provozu pak už nezbývá prostor. Až se usadí kal z organizačních změn třeba si sednout nad hodnotami organizace a tím, jak by se měly projevovat nejen v její službě, ale také v řízení a spolupráci uvnitř ní. Zamyslet se nad veřejným závazkem a tím, v čem chceme být v tom, co a jak děláme, jedineční. Propátrat společně, co vlastně dostala Diakonie do vínku v "radostné zprávě" - evangeliu a co uchovat z dobrých tradic dosavadních středisek a čemu se vzájemně učit, abychom jako dobří hospodáři vynášeli ze svých pokladů "nové i staré".

Přeji Vám všem hojnost moudrosti, trpělivosti a sil ve společném díle! A také ať nejen po Novém roce, až půjdete do práce jako zaměstnanci "jiné" organizace, ale už o Vánocích si všimneme, že nastal nový  - a příhodný - "čas radosti, veselosti", čas, do něhož mezi nás Ježíšovým narozením vstoupil pokoj, radost a láska!

Karel Šimr